KARMEL

Ve středu oslavil papež František 54. výročí svého kněžského svěcení, zítra – 17. 12. 2023 – oslaví své 87. narozeniny. S vděčností za jeho službu přinášíme jeden z jeho charakteristických textů z poslední doby, text o Králi, na jehož narození čekáme…

Podle Ježíšových kritérií jsou jeho přáteli ti, kteří mu posloužili v těch nejslabších lidech. To proto, že Syn člověka je zcela jiný Král (…) Je to Král citlivý na problém hladu, na potřebu domova, Král vnímavý k nemoci a věznění: to všechno jsou stále velmi aktuální skutečnosti. Hladovějící, lidé bez domova, často oblečení, jak jen mohou, se tísní na našich ulicích: setkáváme se s nimi každý den. A co se týče nemoci a vězení, všichni víme, co znamená být nemocný, dělat chyby a nést následky.
Člověk je požehnaný, když na tuto bídu odpovídá láskou, službou – když se neodvrací, ale dává najíst a napít; když poskytuje ošacení a přístřeší; když navštěvuje; jedním slovem: když je nablízku potřebným. Ježíš, náš Král, který se nazývá Synem člověka, má své oblíbené sestry a bratry v těch nejkřehčích ženách a mužích. Jeho „královská síň“ je postavena tam, kde jsou lidé trpící a potřební. Toto je „dvůr“ našeho Krále. A styl, kterým se mají vyznačovat jeho přátelé, je jeho vlastní styl: soucit, milosrdenství a něha, které zušlechťují srdce a stékají jako olej na rány těch, kdo jsou zraněni životem.

(papež František a Mons. Paolo Luca Braida, úryvek z promluvy při „Anděl Páně“ o slavnosti Ježíše Krista Krále, 26. listopadu 2023)

Záznam svatořečení bl. Tita Brandsmy, O.Carm., v neděli 15. 5. 2022 v 10 hodin s anglickým komentářem a překladem můžete zhlédnout

ZDE>>>

Anno Brandsma se narodil roku 1881 v nizozemském Frísku. Roku 1898 vstoupil na Karmel a jako řeholní jméno přijal jméno svého otce – Titus. Časné sliby složil v říjnu 1899, na kněze byl vysvěcen 17. června 1905. Zabýval se studiem filozofie a mystiky. Spolupracoval při zakládání katolické univerzity v Nijmegen (1923), později se stal jejím rektorem.

Ve 30. letech otevřeně kritizoval nacistickou ideologii, během okupace Holandska hájil svobodu katolického tisku a novinářské práce vůbec. V lednu 1942 byl uvězněn, 26. července 1942 byl usmrcen fenolovou injekcí v koncentračním táboře Dachau. Za blahoslaveného byl prohlášen roku 1985. V češtině je dostupný jeho životopis od autorské dvojice Scapin – Secondin (KNA 1994).

Svatořečen bude papežem Františkem v Římě v neděli 15. května 2022.

Během audience udělené prefektovi Kongregace pro kauzy svatých Marcellu Semerarovi 25. listopadu 2021 schválil papež František ke zveřejnění dekret týkající se zázraku připisovaného přímluvě bl. Tita Brandsmy (vlastním jménem Anno Sjoerd), kněze a karmelitána, který se narodil 23. února 1881 v Bolswardu v Nizozemí a byl zabit fenolovou injekcí 26. července 1942 v Dachau v Německu. Šlo o zázrak vyléčení z metastáz melanomu mízních uzlin člena karmelitánského řádu v Palm Beach v USA v roce 2004.

Zdroj: CITOC News 99/2021

22. října si spolu s celou církví připomínáme svatého Jana Pavla II. (*1920, pontifikát 1978–2005). Pastýře, který s obrovským nasazením pečoval o univerzální církev. A zároveň pastýře, který s nemenším nasazením – postupně jako farář, krakovský arcibiskup i papež – osobně, konkrétně a s velkou něhou doprovázel jednotlivce.

Živý a vtělený Bůh nám není vzdálen, není mimo hmatatelnou oblast, nýbrž očekává nás v každém okamžiku naší činnosti, v díle přítomného okamžiku. V jistém smyslu je přítomen na špičce mého pera, mého rýče, mého štětce, mé jehly – mého srdce a mé myšlenky.

(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, úryvek z textu Božské prostředí; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Chuť žít, Vyšehrad 1970)

Když nás Bůh volá k sobě, volá nás k radosti, protože on sám je naší radostí, ačkoli máme tisíc důvodů k tomu, aby nás ovládl smutek nebo hněv. „Radujte se v Pánu vždycky.“ (…) Radost, o kterou tu jde, není pouhou emocí. Její podstatou je rozhodnutí hledat své štěstí tam, kde se skutečně nachází, rozhodnutí vytrvat. Radost si volíme a je to volba, kterou od nás Bůh žádá.

(Mary David Totah, OSB /1957-2017/, Radost z Boha)

I tělo má mnoha způsoby účast na útěše Ducha a ti, kdo tento stav z vlastní zkušenosti okusili, vědí, o čem hovořím. Z druhé strany už samotný pohled na blahodárné jednání a způsoby těchto lidí, na jejich tiché slzy, na rozmluvu plnou požehnání s těmi, kdo je přijdou navštívit, dávají i vnějším pozorovatelům tušit něco o podílu samotného těla na Boží útěše… Není to tedy jen duše, která dostává závdavek budoucích dober; tělo je dostává také. Vždyť i ono se za tímto cílem spolu s duší účastní namáhavého běhu podle výzvy evangelia. A ten, kdo by říkal něco jiného, popíral by tím zároveň i tělesný život v budoucím věku.

(Řehoř Palamas /1297–1359/; citováno podle textu M.-J. le Guillou OP, Zkušenost křesťanského Východu, revue Salve 2009/1)

Jednou z nejrozšířenějších křesťanských modliteb je ta, kterou podle počátečních slov nazýváme „Anděl Páně“. Zejména dříve rytmizovala den a práci, často provázena zvoněním. Zvěstovala světu, že je Bohem oslovený, že je schopný Boha přijmout, že Bůh sám do něj vstupuje, aby nás „nabral“ do svého srdce a celý svět, v tomto srdci přijatý a proměněný, odevzdal Otci. Je to modlitba vyzývající k bdělosti naslouchání, protože každá chvíle, každá událost může být bohonosná; je bohonosná, přijmeme-li ji a otevřeme-li se jí. Je to modlitba pevně trvající na tom, že dialog Boha s člověkem pokračuje, že se vše může stát součástí tohoto dialogu tak, že vstupujeme do událostí, které se dějí, že umožňujeme, aby se děly, že dáme prostor Boží tvořivé vůli ve svých slovech, myšlenkách, práci, spolubytí s druhými lidmi.

(Petr Beneš CSsR /*1965/, O modlitbě „Anděl Páně“ v adventu; citováno podle knihy Darovaný vztah, Triton 2025)

Napájej se Kristem, protože on je skálou, ze které tryská voda. Napájej se Kristem, protože on je pramenem života. Napájej se Kristem, protože on je řekou, z jejíž síly se raduje Boží město. Napájej se Kristem, protože on je pokoj. Napájej se Kristem, protože z jeho lůna prýští živá voda.

(Ambrož /340–397/, Expl. Ps. I,33)